Rozhovor Malackých pohľadov s Kateřinou Makar Václavkovou

Kateřina Makar Václavková je výtvarníčka, ktorá pôsobí ako učiteľka v Základnej umeleckej škole v Malackách. Aktuálne získala v Českej republike prestížnu cenu Grafika roku 2024. Rozprávali sme sa s ňou o detstve a deťoch, o Malackách, umeleckej tvorbe a o aktuálnych výstavách.

Detstvo

Kde si vyrastala?

Vyrůstala jsem v Brně.

Aké máš spomienky na detstvo? Čo ho charakterizovalo? Skús porovnať svoje detstvo s detstvom dnešných detí.

Vzpomínky na dětství mám převážně pozitivní. Na jednu stranu si člověk chce pamatovat jen ty dobré věci, ale na druhou stranu je to i fakt. Mám spoustu pěkných vzpomínek z dětství. Co moje dětství charakterizovalo? Vyrůstání na sídlišti v Brně, víkendové cesty na chalupu na jižní Moravě, zájmové kroužky a doba, která už je dávno pryč.

Porovnávat své dětství s dětstvím dnešních dětí je těžké. Hlavně proto, že byla úplně jiná doba. Kromě vymezení, co všechno je jinak, je toho, myslím, hodně společného. Děti stále vidí svět svýma dětskýma očima a pocity z rodinného prostředí jsou bez dobového omezení.

Malacky

Kedy si prišla do Malaciek? Ako na teba pôsobili?

Do Malacek jsem přišla po vysoké škole za svým tehdy ještě přítelem, dnes manželem Robertem Makarem. Popravdě neměla jsem k Malackám moc vztah. Příliš se lišily od míst, kde jsem do té doby žila.

Ako sa odvtedy zmenilo mesto?

Za tu dobu, co jsem tu, se město určitě posunulo. Ona je to taky dlouhá doba.

Čo sa ti v Malackách páči a čo nepáči?

Líbí se mi, že jsem si tu našla vlastní oázu klidu. Mám tu všude zapsané vzpomínky na dětství mé dcery a podstatnou část mého života.

K tomu, co se mi nelíbí, nebudu chodit detailně. Věřím, že ten posun ještě neskončil a že společným cílem je neustálé zlepšování zdejšího života. Určitě naslouchání místním obyvatelům může pomoct se posouvat rychleji v tak potřebném rozvoji.

Aké je tvoje obľúbené miesto alebo miesta v Malackách?

Synagoga, zámek, park a pak v okolí Malacek Potočkáre.

Aký máš vzťah k Malackám?

Tak nějak nepozorovaně ke mně přirostly, ani jsem si nestačila všimnout, kdy se to stalo.

Fenoménom nášho regiónu je záhoráčtina, blízka češtine. Ako na teba pôsobí?

Upřímně záhoráčtina mne trochu míjí. Tím, že jsem tu nevyrostla, tak nemám ten správný sentiment. Respektuji tento fenomén jako nářečí, které sem patří. Propojení našich jazyků, tak jak z moravské strany slovácké nářečí, tak ze slovenské záhoráčtina.

Výtvarné umenie

Pôsobíš v oblasti výtvarného umenia. Ako k tomu prišlo?

Úplně plynule z dětství do dospělosti přes umělecké vzdělávání na zušce, Střední škole uměleckých řemesel a Vysoké škole výtvarných umení. Jak jsem se jednou pro tento směr rozhodla, tak jsem potřebovala pokračovat dál. Rozvíjet poznatky a probluhovat zkušenosti v tvorbě.

Ktoré zo svojich diel si najviac ceníš?

Popravdě na tuto otázku asi nedokážu odpovědět. Moje výtvarná práce je silně spjata s mým životem a zrcadlí různá období, která jsou pro mne všechna důležitá, takže si jich cením všech asi stejně.

Samozřejmě výsadní postavení má vždy ta práce, na které momentálně pracuji. Prožívání aktuální tvorby je vždy silnější, protože je umocněno aktivitou v reálném čase.

Získala si významné ocenenie Grafika roku. Čo pre teba znamená?

První a hlavní je radost, samozřejmě i motivace a pak přichází myšlenky závazků.

Kdysi dávno, když jsme byla ve věku se rozhodnout, v kterém oboru bych pokračovala, to byla právě výstava Grafiky roku, která mne nasměrovala grafickým směrem. Takže umístění se v této soutěži je pro mne zvláště osobní. 

Kde môžeme vidieť tvoje diela?

Momentálně se mi setkalo několik prezentací. Projekty, které vznikaly paralelně teď vyvrcholily. Mám samostatnou výstavu v Galerii výtvarného umění v Hodoníně, která bude trvat do 19. 10. 2025. A potom jsou moje grafiky zastoupeny na výstavách Linolschnitt heute XIII v Německu, Grafika roku 2024 v Praze, Průřez brněnskou Střední školou umění a designu v Brně. A pak také na pohlednici združení Záhorácke kruhy, kterou jste vydali na jaře.

Na čom pracuješ teraz?

Teď se hlavně snažím rozběhlé projekty dotáhnout do konce. Nové výtvarné práce jsou momentálně ve fázi myšlenkové koncepce.

Aktuálnou témou je umelá inteligencia. Týka sa umenia, ale aj ďalších oblastí života. Aký máš k nej vzťah?

No s AI pracovat zatím moc neumím, mám k tomu nějakou vnitřní nedůvěru. Chybí mi tam autenticita individua, klidně i chybová, ale upřímná výpověď. Rozhodně ale nezavrhuji práci s AI, ani nemám šanci, už žijeme v takové době. Jen mi bude asi déle trvat najít tu správnou rovnováhu ve využití.

Základná umelecká škola

V ZUŠ pracuješ s deťmi. Sú iné ako si bola ty? V čom?

Já jsem byla vždy taková poslušná a zaujatá, si tedy alespoň myslím já. Chtěla jsem si všechno vyzkoušet, různé materiály a přístupy.

Každý žák je individualita, kde se mísí různé charakterové vlastnosti. Takže určitě podstatná část mých žáků je úplně jiná, než jsem byla já, a pak jsou tu i podobné typy. Ale to není podstatné, protože způsoby tvorby se mění od každého člověka. Neexistuje jen jedna správná cesta. Takže je obohacující i pro nás vyučující se potkávat s žáky, kteří přemýšlí a tvoří jinak než my. 

V uplynulých rokoch boli priestory malackého zámku využívané na výstavy moderného umenia a tiež prác žiakov ZUŠky. Ako sa ti pozdáva tento priestor? Plánujete ho využívať aj v budúcnosti?

Prostor zámku má obrovský potenciál. Je to takový pomník 20. století se všemi změnami, kterými si v minulém století prošel. A už z principu mého zaměření bych byla ráda, kdyby mohl dále sloužit na prezentaci současného výtvarného umění třeba v kombinaci s výkladem historického pozadí.

Takové kulturně vzdělávací útočiště by bylo pro mne ideální řešení do budoucna. Tři roky to kolega Marek Burcl dokázal skoro sám a jsem vděčná, že jsme se do toho mohli časem přidat i s nejmladší tvořící generací v Malackách. Neobyčejně svobodné možnosti představení prací nám poskytlo pro děti velkorysost, kterou jsme si, myslím, všichni dost užili.

Mgr. art. Kateřina Makar Václavková sa narodila v roku 1981 v Brne. Je vydatá a má jednu dcéru. Vyštudovala odbor voľnej grafiky na VŠVU v Bratislave. Pedagogicky pôsobila v Střední průmyslové škole v Hodoníně, na VŠVU a momentálne na ZUŠ v Malackách. Od štúdií sa venuje výtvarnej tvorbe a vystavuje prevažne grafické práce na medzinárodných prehliadkach ako napríklad German International Triennial of Graphic Art Frechen, Linolschnitt Heute Bietigheim-Bissingen, Trienále umenia knihy Martin, kolektívnych výstavách Printing, Still, The 21th 2024 AAmA International Exhibition, „EO90“- Inštitút kultúry v Iłżi, Iłża, Poľsko, Bienále voľného výtvarného umenia i samostatných výstavách Semita ex Umbris v Hodoníně, Process of Change v Bruselu, Open Studio v Antverpách. Jej grafika je zastúpená v zbierke súčasného umenia v Europskom parlamente a vystavená v Štrasburgu.