Ve stredze zmjen

Pod parazólem na námjescí u Severínka je pozorovatelňa, z keréj je vidzet daleko vjec, jak enem to, co vidzet je. Enem kúšček bokem, na mísce najlepším jaké kedi mjel, stojí na stúpje sám svatí osobňe. Na stúpje, kolem kerého sa jak kolem oski točí náš malí svjet. Severínek bil nivelační bod a kedisi podlá tabulki na jeho podstavci sa poškodzeňí teho bodu trestalo. Severínek až takú vážnost nepožíval. Bil to svatí a né enem obrazňe zavadzal v cesce. Dnes pjekňe dává na mjestečko pozor a nad našíma hlavama snad vidzí budúcnost.

Čovjek potrebuje pevní bod, hlavňe v prostrídku tích šeckích zmjen. Sú simbole a aj ňekerí ludé, kerí možú kludňe popojít dál a ten stred sa posune s ňima. V tem je jejích sila, né sila místa, na kerém stojá.

Je v téj pozorovatelňi na Severínkovém námjecí takí smjer, že všadi kolem je mjesto nové a naráz sa v odrazi preskleného prúčelá kavárňe zrkadlí v celéj mohutnosci Černí klášter za vaším chrbtem. Ocitel sem sa tak pri kávje v prostrídku času medzi novím a starím. Tam ňekam aj patrím.

S mojíma rovesňíkma sme vlastňe posledňí, do sme žili skoro v jednakém mjestečku, jak naší starečkovci. S postupujúcím časem sa mi z dúhodobej pamaci vinárá čím dál víc podrobnoscí, až ňekedi pochibujem o tem, či sú šecki konc pravda. Ale pasujú mi do života a pasujú do teho filmu, co si premítám. Ten film mja baví a vúbec mi nepripadá smutní. Sem z posledňí generácije starích Malacek, ale prvej, kerá si može sednút ke kávje na námjescí. To proto, že po osmi storočách je v samém stredze námjescí, né enem križovatka.

Ten svjet mi robí dobre, až sem sa lakel, že v tem svojém lokálpatriotizmje sem dost sentimentální. Maťo povidal, že právje proto né. Budem mu vjerit, tak jak v šeckém ostatňím. Je zbitečné truchlit za ňečím, co nedokážeme vrácit a né dicki šecko, co je staré (jak badám na sebje) je historická památka. To neznamená, že bich každí kúšček mjestečka nebráňil celím srcem. Ale sú tadi aj druhí a scú dobre žit a čekajú, že tadi. Oňi budú též sedávat v jejich stredze jejich svjeta a neskúr spomínat, jak si mjestečko pamatajú zamlada. A jejich dzeci též tak dál.

Kedisi sem čítal, že jedna z vikopaních štiriťisícročních akkadskích hliňeních tabulek nésla klinoví nápis: Bjeda, už neňí jak bívalo.