Dicki, jak sú volbi, spomenem si na to, jak sem pri posledních socialistickích „volbách“ sedzel v Záhradnej oproci Tatri a došel za mnú dobre informovaní, dnes už nebohí, súdruh, že abich išel hned volit, lebo už enem já sem ešťe nebil a oňi na mňa mosá čekat. Argument, že už majú určiťe hlasú dost, nezabral a tak sem išel. Hodzil sem to tam, a aňi sem nevjedzel, koho. Ono to bilo aj tak vlastňe jedno. Nebil sem disident (aňi sem ufám žádného nepoznal), enem sem nevidzel zmisl robit ňeco, na čem vúbec nezáleží a ňic s tím nespravím. Na dalších volbách už sem sedzel ve volebňí komisiji a z tích ostatňích sem nevinechál aňi jedni. To šecko už ale bilo po 89-tém.